Úryvek z literárního příběhu: Desmona

Mohutná vrba ji vlídně přijala pod svá křídla, která se před ní promítla jako husté provázky olistěných větviček. Světlo mezi nimi paprsčitě procházelo a dotvářelo zemitý charakter okolního prostředí. Sotva se Desmona ohlédla za mlhavým pohybem odlétajícího ledňáčka, kterého neznámé hrkání kupeckého vozu vyplašilo, už pozvedla hlavu, aby si všimla důsledné práce lesního datla, který se ohlašoval svými zvuky i množstvím úlomků, které padaly ze stromu rovnou do jejích vlasů.

Když si z nich ometala zbytky kůry, nenuceně se zadívala do okolí. Nikdy se nesetkala s tak okouzlující krajinou, která si vyskládala svou lesní světnici jednou kapradinou za druhou, kam až oči dohlédly. Desmona si představila, že se snad ještě menší útulny skrývají pod jejich vějířovitými listy a poskytují dočasný azyl pro poletující skřítky, kteří tu občas přespí.

Z roztomilých myšlenek, které proplouvaly její hlavou jako neonová perleť překrásného motýla, ji vytrhla dosud nezaznamenaná vůně, která se neodbytně dožadovala pozornosti. Mnoho neviditelných, a přesto voňavých, silic prozrazovalo zaniklé ostrůvky něžných konvalinek, které utkaly zjara v lese nedotčený koberec smaragdových listů a bílých kuliček. Ty se tu tehdy natahovaly mezi chuchvalci obyčejných travin stejně jako husí krky chránící své teritorium. Na vlhkém stanovišti se jim zde dařilo až do pozdního léta. Teď cibulky zůstávají ve svých podzemních úkrytech, aby rostlinky předvedly následující rok své tkalcovské umění i s novým sezónním kobercem. V lese se však po nich dosud stále šířily nesmazatelné stopy jejich vonné existence, které kupec už dávno zachytil na jiných místech do svých květinových lahviček, které si vozil všude s sebou.

Ačkoli se Desmona tvářila poněkud spokojeně, kupec zaváhal. Cesta se příliš neudržovala v mokré lesní půdě. Občas kupec zastavil, aby se zbavil spadlých větví a uvolnil cestu nebo odsunul těžký kámen, který se povaloval v jejich těsné blízkosti. Když teď vůz častěji zpomaloval, přestával tolik rachotit, a tak se Desmona zaposlouchala do uklidňujících tónů z lesního houští, odkud pronikaly příjemné vibrace skrytého potoka a letmé brízy. Voda omývala každý oblázek tak důvěrně, jako když maminka koupe své batole v mělké tůni. Tak se jí podařilo ztišit i své myšlenky. Představila si tančící rej lesních víl, které se zjevovaly s takovou pravidelností, jako když každičký den prostupuje tímto lesem v černém plášti.

Desmona se znovu rozhlédla za skrytým potůčkem, který v ní probudil příjemné představy. K houštinám, za kterými se potok tak úspěšně ukrýval, vedlo několik cestiček. Drobné pomněnky se rozesely kolem nich jako elektrická síť a titěrná modrá kvítka vytvářela její nepatrné světelné impulsy. Ty si kupec ještě dobře pamatoval. Některá prosvítala přes dlouhá stébla říčního puškvorce výrazněji, jiná se spokojila s pohodlím pod lopuchovými listy, které se vypínaly nad nimi jako ochranné deštníky.

Kupec si všiml mezi nimi značného množství placatých kamenů. Zdálo se mu, že ho vybízí k následování. Nemusel se příliš dlouho rozhodovat. Zajímalo ho, co se ukrývá za vší tou vegetací, která se kolem nich rozprostírá, a proto předal uzdu Desmoně, aby seskočil z vozu.

Opatrně našlapoval v neznámém prostředí a zvědavě pozoroval okolní les. Jak pomalu prostupoval neznámou krajinou, zmocnila se ho magnetická touha jít dál a nezastavovat se, ačkoli zakopával o bujné porosty vysokých kostivalů. Tyto rostliny ho upozorňovaly na to, že schází z vyznačené cestičky, kdykoli se nelichotivě dotkly jeho odhalených kotníků. Usměrnil se jen zřídka.

Když se z dálky ohlédl za Desmonou, zpozorněl. Upoutala ho pestrá mýtina bahenních irisů, která vytvořila fialovou peřinu kolem vozu, které si původně ani nevšiml. Představil si, jak se Desmona nachází na kouzelném koberci s obrazci těchto květin, kterou unáší do lepšího světa. Z mlhavých myšlenek a snových představ se probíral tak rychle, jak odsekával planý hadinec, který mu mezitím odhodlaně lechtal obě nohy. Zřejmě ho upozorňoval na to, že mu zatéká do bot tím spíše, čím více se přibližoval k jezírku. To nedokázalo utajit svoji existenci přes veškerou snahu. Odhalila ho vzlínající oblaka páry, zatímco husté jazyky teplého dýmu působivě olizovaly každou větvičku, která se skláněla nad ním. Tím roznesly teplo do prochladlých stromů postávajících na jeho břehu. Kupec si připadal, že právě vyhrál vstupenku na pobyt v termálních lázních. Ne tak Desmona. Právě ho ztratila z dohledu.

Neklid netrval dlouho. Najednou zaslechla jeho známý hvizd, který přes všechno rostlinstvo doputoval až k ní. Než kupec vstoupil do vyhřáté vody, zapískal na ni, aby si užila ozdravné koupele spolu s ním. Oddechl si, když se jí povedlo pevně uvázat uzdu jeho koně kolem tlustého kmene nedaleko vozu.

Jak pronikala lesem hlouběji, příliš útěchy v sobě nenacházela. Znovu si vybavila svůj zelený kufr, který se vezl v nákladním prostoru pod plachtou vozu spolu s nimi. Marně hledala konejšivé odpovědi na to, proč se tak nerozumně vzdala svého pohodlí, kde ji zdánlivě nic nechybělo.

S nedůvěrou si prohlížela pošlapané kapradiny a ohnuté kostivaly, které tu vyznačily dřívější postup kupce a ulehčily jí vlastní cestu. Šla dost pomalu. Nikdy dříve tu nebyla. Zmatené myšlenky proudily hlavou stejně nepokojně, jako když se barevné rybičky snaží přeskočit do čistší vody. Nejistě se rozhlížela po jinak uklidňující lesní krajině, jejíž typickou tišinu jen tu a tam přerušily občasné zvuky zbloudilého ptactva. Některý z těch malinkatých ptáčků se na ni dokonce roztomile podíval z bezpečí své větvičky, ale Desmonu to příliš nezaujalo. Místo aby pokračovala dál, přemýšlela, jak nejrychleji utéct a zmizet.

Teď dostala šanci. Napadlo ji, že se rychle vrátí k vozu, když se kupec bude déle koupat a odjede s ním sama. Zamyslela se také nad tím, jak vytáhne potají svůj kufr a uteče s ním do lesa, ale při pohledu na proměnlivý lesní terén si to přece jenom rozmyslela. Když nakonec přišla na to, že nejlepší je zůstat, rozmrzele pokračovala vstříc příjemně vyhřátému jezírku.

Své kroky neutajila. Kupec právě zaslechl, jak se k němu přibližuje. Naznačil jí, aby se nestyděla a vstoupila za ním. Zdráhala se. Teplá voda si přesto našla cestu ven z ohraničeného prostoru skrytého jezírka a trochu jí vnikla i do plátěných bot, které si narychlo obula v překotném útěku z domova. Lehký vánek pohladil její znavenou duši i tvář a pomohl jí rozvířit negativitu ven do prostoru. Voda jí zase nakrátko pomáhala odnést přebytečnou tíhu.

Dál do jezírka Desmona nevkročila. Zůstala na břehu. Naopak se zadívala do páry, která mizela mezi korunami stromů, aby se rozprostřela v éteru nad ní a splynula se stmívající se oblohou a jen s několika dalšími mraky. 

Kupec zanechal uklidňující koupele a vrátil se zkontrolovat svého koně. Ozdravná voda stékala po jeho nepříliš důkladně otřeném těle, jelikož si uvědomil, že zanedlouho padne tma na celý les a on ještě ani nezaložil ohniště. Desmona pochopila, co je nutné obstarat, a tak s radostí lesní víly pobíhala přes veškeré zdejší rostliny, a hledala mezi nimi příhodné dřevo a klacky.

První plamínky se prodíraly skrze jemné třísky, kterých měl kupec s sebou vždy nadbytek. Tma se dnes zjevila neočekávaně brzy. S několika většími poleny, které kupec mezi tím naštípal svou zálesáckou sekyrkou, ovšem vydrželi až do rána. To prokřehlá Desmona nevítala s přílišnou radostí, neboť teplá ovčí vesta ani kožešina, kterou jí kupec poskytl, příliš neizolovala od okolní mlhy, která lstivě prolézala kdejakou škvírou, aby se přicucla k teplu a obtěžovala tak klidný spánek všech lesních návštěvníků. Kupec si zvykl na neklamné nepohodlí během cest, ovšem Desmona trpěla. Když zkontroloval vůz a popojel, pěkně se na ni pousmál. Zažehl v ní další jiskřičku naděje. 

Zrovna se blížili k rybníku, který jim prozradil nenápadný potůček vytrácející se až u samotného stavidla. Slunce v poledne silně zářilo a dodávalo krajině nezaměnitelný podzimní charakter. Habrové větvičky plné cvrlikajících vrabců a hejna holubů zobajících zbytky z polních žní se vzájemně prolínaly v slabém větru nadcházejících pošmourných dnů. Tito ptáci se vždycky vraceli do stejného místa za rybníkem, a tak kupce napadlo, že se tam snad nachází nějaká osada. Nemýlil se. Zasněný rybář s prázdným podběrákem odbytě mávl napruženou udicí, a tak mu ukázal cestu, kterou už tu a tam prodchnulo několik popadaných listů s výjimečnou podzimní texturou.

(...)