Říční baletka

Ty, v níž jepičí nitka nad prameny visí

ty, jenž se protančíš i nástrahou krysí

a která mazlíš se jak kočička rysí.

Jak rád bych blízko tebe byl,

očím tu pro slzy jen kapesník zbyl.

Trhám a hanobím ten hadřík hedvábný,

tobě tu zůstává jen obličej nevábný.

Tančíš a vznášíš se jak peří na mraku,

odtrhneš jízdenku jak průvodčí ve vlaku.

Jsi půvabná jako květ magnolie,

jsi notou, jež ladí na lince harmonie.

Máš náznak motýlí na jemné kůži,

a tváře červánků v nachové růži.

Jediný polibek, co zbaví mě otroctví,

v okovech lačnosti a samotě proroctví.

Důstojně odmítáš mé nebohé snění

a tanec zoufalců o citlivém chvění.

Do očí karamel a krémových oříšků

dívám se zahalen až po krk v kožíšku.

Na víčkách fialky a ve vlasech lilium,

to běžím v extázi pro noční opium.

Na čelo stanovíš křížoví naděje,

však do domu nevpustíš žádného zloděje.

Čas se zas nachýlil, tváříš se nevinně,

hodláš ty spočinout na říční hladině?

Měla jsi občasně tak nádherný jas,

to v srdci u starce zastaven čas.

Nic není jistota, mnohdy až mámení,

rozhoduj pečlivě při dalším vábení.