Reptilia

Někdy se připlétáš na každém kroku,

kůže ti odpadá vždy na konci roku.

Zeleň se umlčí a šatíš se v sametu,

bílým jak peříčka, jež vzápětí zametu.

Tam v modrém ostění ramínek na blůzy

navlékáš kůžičku v předstihu na schůzi.

Tělo máš vlnité jak volány na krajce,

plazíš se za sluncem v kožené kazajce.

Na polích sedláci vážou už snopy,

po tobě v úkrytu nezbývá stopy.

Zanecháš světnici, já složím záruky

s flakónem ambrovým klesáš i s nároky.

Na tobě neleží přírody dech,

vítr se utišil, oschl i mech.

Dám já ti šatičky i korzet obří,

s vděčností přijímáš jak ženština kobří.

Já už se navracím a mávám ti z dáli,

v některých případech bychom si tak přáli.